Stohánek

STOHÁNEK

Okolí:

o Ralsko

o Schächtenstein

o Široký kámen

o Divadlo

o Černá Novina

o Dolní Novina

o Svébořice

Rejstřík hradů

Rejstřík podzemních prostor

Odkazy na www:

Výrazný skalní suk (397 mnm) se stopami hradu a poustevny v bývalém vojenském prostoru Ralsko - k.ú. Svébořice, dnes Černá Novina (Ralská pahorkatina / Mimoňsko)

Popis:

Výrazný osamělý skalní suk ze svrchnokřídových kvádrových pískovců středního turonu, připomínající malou stolovou horu. Nad pseudokupu, na jejímž vrcholu stojí, vystupuje o 23 - 25 m. Delší osa suku orientována ve směru severovýchod – jihozápad. Při patě suku i na jeho vrcholové plošině řada stop po středověkém (hrad) i novověkém (poustevna) osídlení, tesaných do skály.

Většina dodnes dochovaných stop patří poustevně. Stopy skalního hrádku a poustevny od sebe lze jen obtížně rozlišit. Zděná architektura se nedochovala a s ohledem na absenci destruované malty a jakýchkoliv kamenů není její existence ani předpokládána.

Při patě suku lze předpokládat hospodářské zázemí hradu (proti okolí vymezené pravděpodobně pouze lehkým, dnes již nedochovaným opevněním), z něhož dochovány nečetné zásahy do skalních stěn na severní až západní skalního suku (na severní straně vysekaná nika se značně zkorodovaným povrchem, pod převislou stěnou na západní straně asi 11 m dlouhý úsek skály upravený do výše 1,7 m). Tesaná nika při jihovýchodní patě skály patrně až výsledek činnosti poustevníků.

Přístup na vrchol skály, kde bývalo jádro hradu (a později poustevna) schodištěm v úzké skalní spáře v severovýchodní části skalního suku. V dolní části schodiště dodnes dobře patrné stopy dveří, kterými bylo možné na závoru spáru uzavřít. V levé straně průrvy do skály vysekaná kruhová místnost, považovaná za strážnici. V pravé stěně spáry vytesány výklenky na obrázky křížové cesty.

Nejvyšší místo náhorní plošiny leží na jihovýchodní straně. Zde lze tušit přítomnost zaniklé hlavní stavby. Severovýchodně od něho obdélný zahloubený objekt kaple 4,5 x 6 m, jež mohla využít starší podvalí a nově jej upravit přisekáním. Vstup s několika schůdky je vysekán ze severozápadní strany. ve východním nároží kaple vysekáno několik nik, pravděpodobně na obrazy. Na podvalí navazuje do skály vytesaná světnička 6 x 4 m, jejíž původ je nejasný. Na západní a severní straně plošiny dosud patrné terasovité úpravy zahrádek poustevníků.

Hrad - poustevna:

Historie:

Hrad vznikl někdy mezi lety 1427 (rozdělení majetku zemřelého Petra z Vartenberka na Děvíně mezi jeho tři syny) a 1431 (první zmínka) jako centrum samostatného statku, vyděleného z děvínského panství. Okolo roku 1440 byl Stohánek opětovně připojen k panství Děvín, i nadále však zřejmě zůstal samostatným správním útvarem. Někteří autoři předpokládají jeho zničení při vojenském tažení Šestiměstí do Čech roku 1444, avšak ještě roku 1457 je uváděn Janaš ze Stohánku (pravděpodobně man Jana z Vartenberka, majitele děvínského panství). Pobyt loupežníků na hradě v následujících stoletích je pravděpodobně možno odkázat do říše pověstí, osídlení mezi polovinou 15. stol. a 18. stol. zde není doloženo ani archeologicky.

Poustevna zde byla zřízena roku 1740 (dle jiných pramenů až 1760). Doloženo je zde působení dvou poustevníků (postupně). Fungovala do roku 1773, poté byla coyb nevyužitá vrchností zbořena a její dřevo bylo využito na stavbu domu č.p. 44 ve Svébořicích.

Konečné úpravy hradu podniknuty při jeho turistickém zpřístupňování (hrad byl v té době uzavíratelný, klíč si bylo možné vypůjčit od nadlesního ve Svébořicích).

Ve 2. pol. 20. stol. součást vojenského prostoru Ralsko.

V roce 1996 prohlášen skalní suk přírodní památkou (0,26 ha).

Přístupnost:

Volně přístupné, mimo značené turistické cesty.

Zajímavosti:

Ø Jméno odvozeno od tvaru skály (v minulosti též Stoh, Němci zkomoleno na Struhanken)

Ø Z vrcholu pěkný výhled na Máchův kraj, Ralsko, Jelení vrchy, Hamerský Špičák, Široký kámen Ještěd… a zejména protější Dlouhý kámen.

Ø Na mírně vápnitých vrstvách po obvodu plošiny rostou některé v této oblasti vzácnější rostliny - kakost krvavý, hvozdík karouzek, kostřava sivá, jetel alpínský, pupava obecná.

Literatura:

- František Gabriel, Jaroslav Panáček: Hrady okresu Česká Lípa (Praha 2000)

- Tomáš Durdík: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů (Praha 1999)

- Zdeněk Fišera: Skalní hrady zemí koruny české (Praha 2004)

- Rudolf Anděl a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III - Severní Čechy (Praha 1984)

- Peter Mackovčin, Jaromíra Kuncová a kol.: Chráněná území ČR III. - Liberecko (Brno, Praha 2002)

aktualizováno: srpen 2005