KOSTŘICE (Kosterzitz)

Souvisí:

o      Proseč

*

Okolí:

o      Zourov

o      Nový Mlýn

o      údolí Zábrdky

o      Proseč

o      Dolní Novina

*

Rejstřík podzemních prostor

*

Odkazy na www:

o      ralsko.wz.cz

Zaniklá ves na východním okraji bývalého vojenského prostoru Ralsko - k.ú. Jabloneček, dříve Proseč pod Ralskem (Ralská pahorkatina / Mimoňsko)

Popis:

Vesnice, rozložená na jihovýchodním výběžku Zourovského vrchu a v přilehlé rokli spadající k Zábrdce, se skládala ze 13 stavení. V její severní části (v rokli) dochovány poměrně rozsáhlé zříceniny několika statků, zatímco v jižní části (na náhorní plošině) jen nepatrné zarostlé zbytky objektů a několik sklepů. Nejzajímavější zříceninou stavení ve svahu zhruba uprostřed vsi se sklepem tesaným ve svahu ve skále.

V prostoru vsi několik velice pěkných starých lip. Při cestě západně od vsi (u bývalého rybníčka) mohutný smrk a dvě borovice.

Jihozápadně od bývalé vsi tři dřevěné stodoly a chátrající chlév (ovčín?? - na mapě z 50. let malován východněji, než dnešní stavba).

   

Zříceniny statku uprostřed vsi:

  

  

Stáje:

 

Historie:

První zmínka o Kostřicích je z let 1356 - 60 - tehdy (a znovu roku 1561) se zde uvádějí kmetcí dvory. Kostřice v té době patřily k panství Loukovec.

V průběhu 16. století se v listinách vyskytuje několik osob s predikátem „z Kostřic“. Pokud však v Kostřicích skutečně existovalo panské sídlo, pak se jednalo zřejmě o dvůr či honosnější usedlost. (ztotožnění se zříceninami hradu u Křídy mylné). Dle tradice byla tato usedlost roku 1784 rozdělena mezi obyvatele, čímž vznikla obec Kostřice.

Na počátku 19. stol. patřily Kostřice (spolu s Prosečí, jejichž byly osadou) k panství Svijany.

V roce 1913 měla ves 56 obyvatel (výhradně německé národnosti). Zanikla ve 2. pol. 20. stol. v souvislosti s vojenským prostorem Ralsko (na mapě z 50. let na rozdíl od vesnic hlouběji ve vojenském prostoru značena ještě jako existující - zdá se, že zanikla až v souvislosti s převzetím vojenského prostoru Sovětskou armádou v 70. letech 20. stol.)

Přístupnost:

Volně přístupné, mimo značené turistické cesty.

Zajímavosti:

Ø        Pojmenování vsi pochází dle místní tradice z českého jména kost nebo kostra.

Ø        Dle tradice ukrylo místní panstvo za 30tileté války ve chvatu před postupujícími vojáky v okolí své poklady. O hledání těchto pokladů se vypráví řada pověstí. Dle jedná narazili dva sousedé při kopání velmi hluboko na železnou bránu, zavřenou na velký zámek a střeženou velkým černým psem. Radili se co dělat, když v tom uslyšeli hlasy, které hrozily vězením, jestliže učiní ještě jediný úder špicem (krumpáčem). Oba sousedy sevřel ledový dech strachu a dali se na bezhlavý útěk. Za nimi se země sama opět zasypala a místo už nikdy nikdo nenašel. Jiná vypráví o sedlákovi, kterému se zdálo, že v jeho zahradě blízko hrušně vychází ze země podivná záře a ve snu tam našel poklad. Ráno když se probudil, nikomu nic neřekl, na zjeveném místě začal kopat a opravdu poklad našel. V tom slyšel svoji ženu volat k obědu, a tak chtěl hrnec rychle vyndat ze země. Ten byl příliš těžký, a tak začal mince z nádoby vyndávat a pokládat na trávník. Jeho žena zatím čekala doma s obědem, ale sedlák stále otálel. To ji dopálilo, vyběhla za ním na zahradu a křikne: "Co tu děláš?" Tu okamžitě zmizel poklad a venku zůstaly jen peníze, která z nádoby vyložil ven. Ještě jiná připomíná tři jinochy, kteří se  rozhodli povolat na pomoc ďábla. Přesně o půlnoci, když celá vesnice ztichla a ztichl i dům, ve kterém byli, všichni tři se sesedli kolem jednoho stolu a začali číst z čarodějnické knihy. Náhle se celý dům probudil a jeho obyvatelé vpadli do místnosti, kde seděli chlapci. Když se mládenci ptali, co se děje, proč jsou všichni vzhůru, dostali rozzlobenou odpověď: "Od Vápna sem přijíždějí těžké vozy, které dělají takový rámus, že nikdo nemůže spát. Snad sám ďábel sedí na kozlíku." Jinoši se zalekli a ďábel zmizel i s vozy.

aktualizováno: srpen 2005