KOTEL (Kessel)
|
Podstránky: * Souvisí: o
panství Český Dub * Okolí: o
Jenišov * Odkazy
na www: o
územně
identifikační registr ČR |
Ves (420 m.n.m.) v sedle mezi Kotelským vrchem a Antošovým kopcem - k.ú.
Kotel (Ralská pahorkatina / Českodubsko) Popis: Ves soustředěná kolem nevýrazné nepravidelné návsi s rybníčkem při silnici z Osečné
do Českého Dubu. Ve vsi několik pěkných roubených
statků (čp. 22 a 47 nemovitá kulturní památky). Na severovýchodním okraji dvě mohutné “Kotelské” lípy. Poblíž návsi (směrem
ke Kotelským lípám) na zahradě u domu křížek. Od vsi (respektive od kaple sv. Anny u vsi) na
Kotelský vrch zbytky křížové cesty.
Historie: Ves prvně připomínána 1399. V té době
v držení místního vladyckého rodu.
Na přelomu 14. a 15. stol. byl Kotel v držení komendy johanitů v Českém
Dubu. Od roku 1673 součást panství
Mimoň. Dnes osada Osečné. Přístupnost: Modrá turistická značka ze Světlé pod Ještědem do
Hlavice a žlutá turistická značka z Osečné do Českého Dubu prochází po okraji
vsi (kolem Kotelských lip), centru se však vyhýbají. Zajímavosti: Ø
Počátkem 20. stol. objeveny při náhodných
vykopávkách na pozemcích usedlosti č.p. 26 zbytky zdí, jejichž mohutnost
nasvědčovala, že jde o rozsáhlý objekt. Ve vykopávkách se však nepokračovalo
a většina vykopávek vzala za své, jelikož šlo o dobře dostupný stavební
materiál. Dnes tedy již nelze rozhodnout, zda šlo o tvrz vladyků z Kotle (kterou zde předpokládal A. Sedláček)
či nějaký objekt postavený českodubskou komendou. Ø
Dle pověstí
nechali johanité z Českého Dubu v době husitských válek ze všeho svého zlata
ulít velikou zlatou kvočnu a tu ukryly ve studni na svém statku v Kotli.
Husité roku 1425 všechny johanity pobyli a na poklad se zapomnělo. V
devatenáctém století v době velkého sucha se jeden odvážlivec spustil do
studny, aby ji vyčistil a prohloubil, a při té příležitosti zlatou kvočnu
našel. Když se jí však pokusil
vytáhnout, z bahna se vyhrnuly jedovaté plyny a mladík se málem otrávil, jen
tak tak ho stačili vytáhnout. Studna se zaplnila vodou (kvočna zřejmě ležela
na prameni) a zlatou kvočnu již nikdo víc nikdy nespatřil. (Podle jiné verze
lezl dolů právě proto, že majitel zahlédl na dně zlatý odlesk a rozpomněl se
na dávnou pověst.). Dle jiné pověsti hodil do studny, když vyschla, jeden z
obyvatel zapálenou louč. Na dně
spatřil cosi zlatého (musela to být zlatá kvočna), hned vedle ní však stál podivný muž (spíše
přízrak) s kapucí na hlavě a cosi divně mručel, jakoby zpíval píseň za mrtvé.
Dotyčný se strašně lekl a nikdy víc se do studny nepodíval. Ø
Jiná pověst
mluví o šotkovi se zelenou kapucí, který žil ve statku pod lipami, radil
a pomáhal hospodáři a chránil stavení. Ø
V některé literatuře uváděna na návsi kaple z r. 1871 – nenašel jsem
(možná omyl). Literatura: - Rudolf Anděl a kol: Hrady, zámky a tvrze v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku III - Severní Čechy (Praha 1984) - Petr David, Vladimír Soukup a kol.: Průvodce po
Čechách, Moravě a Slezsku 5 - Máchovo jezero, Ralsko (Praha 1994) - Marek Řeháček: Vyprávění o strašidlech,
přízracích a podivných úkazech nejsevernějších Čech (Liberec 1997) aktualizováno: srpen 2005 |
